PŘÍPAD 88

Pravidlo 10, Na opačném větru
Pravidlo 14, Zabránění doteku
Definice, Vyhýbání

Loď, která se sice vyhnula doteku, může ale porušit pravidlo, které ji přikazuje vyhýbat.

Souhrn skutečností
Dvě kýlové lodě S a P délky okolo 24 stop (7m) se na úseku křižování proti větru k sobě přibližovaly rychlostí mezi 12 až 15 uzly. Vlny byly minimální. S byla nepatrně vpředu. Když byly vzdáleny přibližně tři délky trupu, loď S zvolala „vítr zprava“ a zvolala opět ve vzdálenosti dvou délek trupu, ale P nereagovala a svůj směr nezměnila. V pozici S1 a P1 na obrázku, změnily ve stejném okamžiku obě lodě směr. Loď S, která se obávala kolize, prudce vyostřila s úmyslem obrátit a tímto způsobem minimalizovat škodu nebo zranění, a loď P prudce odpadla. Když loď S viděla, že P odpadá, odpadla také. P s kormidlem na doraz minula záď S ve vzdálenosti dvou stop (0,6m). Nedošlo k doteku. S protestovala podle pravidla 10. 

        Protestní komise rozhodla, že P neporušila pravidlo 10. Následně zvažovala, zda loď S neporušila pravidlo 16.1 nebo 16.2, když vyostřila a následně prudce odpadla. Dospěla k závěru, že loď S pravidlo neporušila, neboť její změna směru neovlivnila P, která již prudce měnila směr, což by bylo nezbytné i za absence jednání S. Protest S byl zamítnut a ta se odvolala.

Rozhodnutí
Odvolání je přijato. P je diskvalifikována pro porušení pravidla 10 a S je vrácena zpět do pořadí.

Pravidlo 10 požaduje po lodi P, aby se vyhýbala S. Vyhýbat se však znamená o něco více než zabránění doteku. Jinak by pravidlo mohlo obsahovat tato nebo podobná slova. Proto skutečnost, že se lodě nesrazily, nezbytně neříká, že P vyhýbala. Definice vyhýbání v kombinaci se zjištěnou skutečností určuje, zda P vyhověla pravidlu nebo nikoliv. V tomto případě klíčovou otázkou je, zda S byla schopna plout svým správným směrem, aniž by musela jednat k zabránění doteku.

Následující úvahy vedly k závěru, že P se nevyhýbala S a proto porušila pravidlo 10:

  1. Směry lodí v okamžiku, když incident začal. Lodě byly na kolizních směrech, což znamenalo, že alespoň jedna z nich bude muset měnit směr.

  2. Vzdálenost mezi loděmi v okamžiku, kdy obě lodě měnily svůj směr. Na obrázku, vzdálenost přídě P od závětrné strany S za předpokladu, že S by nezměnila směr, byla přibližně dvě třetiny délky P.

  3. Odhad času zbývajícího do kolize. Když obě lodě měnily směr, zbývalo velmi krátká doba do okamžiku, kdy mohla nastat kolize. Např. při rychlosti 5 uzlů, by jedna z těchto lodí proplula dvě třetiny svoji délky za 1,9 sekundy. Při šesti uzlech by to bylo za 1,5 sekundy.

  4. Rozsah změny směru nezbytný pro každou z lodí, aby zabránily kolizi. Ten se zvětšoval, jak se lodě více přibližovaly. V okamžiku změny směru P, byla vyžadována taková změna, že s kormidlem „na doraz“ minula záď S ve vzdálenosti dvě stopy (0,6m). V tom stejném okamžiku změna směru S, která by byla potřebná pro vyhnutí se P, jestliže by P nezměnila směr, by byla přibližně o 90 stupňů, protože S by musela obrátit.

  5. Čas potřebný k nezbytné změně směru pro každou z lodí. Tento činitel byl určen z několika různých skutečností: z váhy a rychlosti lodi, tvaru trupu pod vodoryskou, rozměru jejího kormidla, požadovaného ovládání plachet a z povětrnostních podmínek a stavu moře.
Když lodě v obrázku dosáhly pozice 1, P nevyhýbala. Kolize hrozila a byla téměř neodvratná, jak ukazují zjištěná fakta, neboť s kormidlem „nadoraz“ P minula záď lodě S ve vzdálenosti 2 stop. V této pozici S neměla jistotu, že P slyšela její volání nebo připravovala změnu směru nebo zda vůbec si P byla vědoma přítomnosti S. Kromě toho P plula za pomyslný bod, ve kterém by mohla odpadnout, aby buďto minimalizovala čas a vzdálenost k dosažení závětrné značky, nebo plachtila směrem, který by si vybrala z taktických důvodů. Pro všechny tyto důvody S nebyla schopná pliut svým směrem „bez nutnosti provést vyhýbací manévr“ a tak P porušila pravidlo 10. S tedy správně očekávala kolizi a správně dospěla k názoru, že pouze její vlastní akce by mohla kolizi zabránit.
        Otázka, zda S porušila či neporušila pravidlo 16.1 nebo 16.2, je nepodstatná, protože v okamžiku změny směru lodě S, loď P již porušila pravidlo 10, S jednala tak, jak je vyžadováno pravidlem 14, změnila směr, aby kolizi zabránila. I kdyby zjištěná skutečnost ukázala, že S porušila pravidlo 16.1 nebo 16.2, mohla být zbavena viny, jak je předpokládáno v pravidle 64.1(b).

USSA 1996/305