Když loď
připlouvá ke značce, ale je stále
vně zóny a její změna
směru směrem ke značce znamená,
že lodě, které byly
předtím zcela vzadu, jsou s ní nyní
ve vnitřním krytí, pravidlo 18.2(a)
vyžaduje, aby těmto lodím poskytla
místo, bez ohledu na to, zda byla její
vzdálenost od značky způsobena tím,
že poskytovaly místo dalším
lodím, které byly s ní ve
vnitřním krytí.
Zjištěné
skutečnosti
Pět lodí se blíží k
závětrné značce na zadní
vítr. Čtyři z nich jsou v krytí
vzhledem k lodi A, které je ke značce
nejblíže. Pátá loď E, je
zcela vzadu vzhledem k lodím A, Ba C v okamžiku,
když tyto tři vplouvají do zóny.
Když D připlula na úroveň
značky a vyostřila, aby ji obeplula, E se dostala do
vnitřního krytí vzhledem k D. To se stalo
poté, co E vplula do zóny, a
předtím, než do ní vplula D. E
obeplula značku za loděmi A, B a C, ale jako
vnitřní loď vzhledem k D, která
jí byla schopna dát místo u značky.
Otázka
Má E nárok od lodi D na místo u
značky podle pravidla 18.2(a)?
Odpověď
Ano.
Protože E byla zcela vzadu od A, B a C, když tyto
vpluly do zóny, je od ní pravidlem 18.2(a)
požadováno, aby všem dala místo u
značky. Mezi E a D se však vyvinuly
odlišné vztahy. Loď D, aby poskytla
místo třem vnitřním lodím,
jejichž plachty jsou povoleny, se musí
přibližovat ke značce ve směru,
který ji přivedl vně zóny.
Když E vplula do zóny, byla zcela vzadu vzhledem k D
a D byla stále mimo zónu. Proto pravidlo 18.2(b) mezi
loděmi D a E neplatilo. Když D vyostřila
směrem ke značce, získala E
vnitřní krytí a pravidlo 18.2(a)
začalo mezi nimi platit. E byla oprávněna k
místu u značky, které jí D poskytla.
PŘÍPAD 59 